Starověké závodiště, vystavěné v úzkém údolí mezi dvěma pahorky bývalo dějištěm starověkých sportovních událostí. Od dnešních stadionů se liší svým podlouhlým elipsovitým tvarem. Rovinka tehdy neměřila dnes klasických 100m, ale hned dvakrát tolik. Starověké běžecké disciplíny se tak běhaly na velmi podlouhlých drahách s poměrně prudkou otočkou. 
Stadion pochází ze 4.tisíciletí př.n.l., ale jeho půdorys se v podstatě zachoval až z let 140-144 n.l., jak jej dal tehdy přestavět římský státník Herodes Attikus. Současná podoba stadionu pochází z konce minulého století. Tehdy byl přebudován pro účely prvních novodobých olympijských her, které se v Athénách konaly v roce 1896. Poslední úpravy zažil stadion v roce 1997, kdy byly Athény pořadatelem mistrovství světa v atletice. Dráha stadionu dostala nový povrch a zároveň byla zbudována nová vstupní brána. Po 101 letech zde opět končil maraton na staré klasické trati Marathon-Athény.

My jsme ke stadionu dorazili procházkou Národním parkem. Vstupní brána tu ještě nestála a tak nám nic nebránilo podívat se nejen do ochozů, ale i na dráhu (já osobně jsem si dal čestné kolečko a když mě zpovzdálí viděli japonští turisté, dali si ho taky). Při vstupu na stadion jsou po pravé ruce tři velké žulové kameny. Sem jsou pod olympijské kruhy vytesána řeckou abecedou jména všech měst, ve kterých se kdy konala letní olympiáda. Na třetím kameni je vytesán řecký text, patrně olympijská přísaha. Před vstupem na stadion se po levé ruce naskýtá nádherný výhled na Akropoli a z nedalehého ostrůvku zeleně vykukuje Diův chrám.