Jeden z nejsevernějších ostrovů v Iónském moři má rozlohu 592 km² a žije na něm 90 000 obyvatel. Je to významné turistické středisko s mírným klimatem a řadou nádherných pláží. Bývá ztotožňována se Scherií, ostrovem Fajáků v Homérově Odysseji, výraznější mykénské osídlení se zde však nedá prokázat. V 8.století př.n.l. se tu usazují řečtí kolonisté z Korintu, a ti později sami zakládají dále na severu vlastní osady. Patřil mezi ně např. Epidamnos (dnešní Durrës v Albánii) nebo Korkýra Melania (Černá Korkýra), dnešní Korčula v Chorvatsku. Snaha Kerkýřanů udržet se nezávislými na Korintu vedla k častým konfliktům, ve druhé polovině 5.stletí př.n.l. stálo toto vzájemné soupeření u zrodu tzv. peloponéské války. V pozdějších dobách se na Kerkyře vystřídalo mnoho cizích vládců: Sparťané, Athéňané, Mekedoňané, Syrakusané, épeirský král Pyrrhos, illyrští piráti, Římané, Byzantinci, Benátčané, neapolitánci, Francouzi, byla též společným turecko-ruským protektorátem a nakonec skončila pod britským panstvím. teprve v roce 1864 byl ostrov připojen k novodobému řeckému státu. Začátkem 20.století se Korfu vyvinul v jedno z nejmondénnějších turistických středisek, navštěvované dokonce evropskými monarchy a šlechtou.
Dlouhý tvar ostrova s celou řadou přitažlivých zátok poskytuje k rekreaci asi 200 km pobřeží - od žídného místa není moře vzdáleno více než 10 km. Správním střediskem je město Korfu (34 000 obyvatel). Má dvě pevnosti, obě benátského původu - starší (Starý hrad) ze 14.stletí a mladší (Nový hrad) ze 17.století. Starý hrad je od souše oddělen příkopem a tvoří výraznou dominantu, zdaleka viditelnou z moře. Jsou tu i dva přístavy. Východní měl větší význam ve středověku, ale dnes je námořní ruch soustředěn do Severního přístavu pod Novým hradem (1).

Od přístavního mola lze vystoupat do Benátské brány (2) v opevnění Nového hradu a do úzkých uliček starého města, které jsou směsicí nejrůznějších stavebních slohů. Mezi veřejnými budovami upoutá pozornost katedrála - metropolistní chrám Mitropolis (3) a několik starých kostelíků, dále radnice (4), benátské divadlo (5) z konce 17.století, obytné domy benátského, ale i jihoitalského stylu, a zejména pak chrám sv.Spyridona (6) z 16.století. V rozsáhlém parku Esplanade (7) styl staveb najednou nabývá francouzských i anglických rysů z první poloviny 19.století. Severní stranu parku uzavírá někdejší královský palác (8), proměněný dnes v muzeum asijského umění (s bohatými východoasijskými exponáty). Západním směrem se za úzkým příkopem otvírá vstup do Starého hradu (9). Je z něho daleký rozhled až k pobřežní linii albánské a řecké pevniny. Po nábřeží lze jižním směrem dojít k archeologickému muzeu (10) se vzácnými exponáty archaické plastiky. mezi nimi vyniká fragmentární štít Artemidina chrámu ze začátku 6.století př.n.l. s hlavou Medúzy (trosky chrámu byly odkryty asi 2 km jižně od dnešního centra) a kamenná lví plastika Menekratova náhrobku z konce 7.století, jehož kruhová spodní část (11) stojí dodnes na svém místě nedaleko nábřežního korza a nese na sobě jeden z nejstarších veršovaných řeckých nápisů. stejným směrem leží také zalesněná výšina Kanoni s někdejší kerkyrskou akropolí, které se dnes říká Paleopolis (14). Tady byly kromě zbytků Artemidina chrámu odkryty také ruiny starověkých staveb.
O tři kilometry dále na jih leží pod výšinou Kanoni v lesnaté zátoce dva ostrůvky: Vlachernes s klášterem Bohorodičky (s pevninou je spojen úzkou hrází) a Pondikonisi (Myší ostrov) s kapličkou Spasitele. nedaleko je zámeček Achillion (15), postavený původně pro rakouskou císařovnu Alžbětu. Po její smrti jej koupil německý císař Vilém II. a dnes je tu kasino. Jižně odtud začíná dlouhá písečná pláž, posetá hotely a rekreačnímu zařízeními.