Středozemní moře se dělí na několik menších částí - např. část mezi Kyprem a severní Afrikou bývá nazývána Levantské moře, úsek mezi řeckou pevninou, Peloponésem a Krétou zase Krétské moře a úžina, kterou mezi sebou svírá italský jih a řecký sever se nazývá Iónské moře. Zatím co na severu přechází Otrantským průlivem do Jaderského moře, na jihu končí v "pravém" středozemním moři bez jakékoliv znatelné hranice. 
V nevelkém Iónském moři nejdeme několik velkých a hlavně turisticky důležitých ostrovů. Největším je Kafallonia (791km²) s půdorysem jakési obludné hlavy s chapadly (odtud název kefalé - hlava). Na Kefallonii najdeme bujnou lesní vegetace, poměrně strmé vrcholy a jako všude v Iónském moři - nádherné pláže. V Homérově Odysseji byl ostrov pod jménem Samé nebo Samos součástí Odyseova království, v antickém starověku a ranném středověku máme o něm jen sporadické zprávy. V 11.století jej drželi Normani a poté až do roku 1458 různá italská města a šlechtické rodiny. Turci tu vládli jen 15 let a od roku 1500 do roku 1797 patřil ostrov Benátčanům, poté Francouzům a pak Britům až do roku 1864, kdy se stal součástí novodobého řeckého státu.
Dalším z velkých a turisticky nesmírně zajímavých ostrovů je Korfu (řecky Kerkyra). Ten leží v těsné blízkosti nejsevernější části západního Řecka a jižní Albánie. V pořadí třetí největší z Ionských ostrovů je Lefkada. Původně to byl pouze poloostrov, ale v 5.století př.n.l. byl oddělen od pevniny prokopáním úzké šíje. Ostrovem prochází mohutný vápencový hřeben, který dosahuje výšky 1158m a končí na jihu mysem Levkatas (bílá skála), spadajícím do hloubky 70m. Název souvisí se jménem ostrova (řecky leukos - bílý).
Posledním z velkých Iónských ostrovů je Zakynthos. Leží ze všech nejjižněji a kromě hornatého západu je peměrně úrodný. Ve starověku vystřídal mnoho pánů a největšího rozkvětu dosáhl v letech 1479 - 1797 za benátské nadvlády. Po francouzském a britském intermezzu je i Zakynthos od roku 1864 součástí řeckého státu. Správním střediskem je město Zakynthos, ve kterém najdeme byzantské muzeum místního ranně novověkého malířského umění a také mauzoleum zdejšího rodáka spisovatele Daniela Solomose, autora textu řecké národní hymny.