Akropole je kultovní centrum Athén. Je to nejdůležitější a téměř odevšad viditelná památka. Nahoru mohou návštěvníci stoupat buď od severní nebo od jižní strany upravenými chodníčky až k rekonstruovanému schodišti z 1. století n.l. Zachované stavby Akropole vznikly v krátkém časovém rozmezí mezi léty 450-405 př.n.l. Kromě nich tu stála ve starověku ještě celá řada dalších svatyň a chrámů, jež však časem zanikly...

Propylaje, neboli předbraní, je název mohutné vstupní síně, kterou postavil v letech 437-432 architekt Mnésiklés. Tvoří je zeď s pěti vchody a s prostornou síní na vnější straně a s obdobným , ale méně hlubokým prostorem na straně vnitřní. Severní křídlo bylo navíc rozšířeno o další prostory, v nichž byla umístěna pinakotéka (obrazárna); její interiér byl vyzdoben tabulovými malbami a freskami zachycující různé výjevy z historie Athén. Za tureckého panství bylo v propylajích umístněno skladiště střelného prachu; kolem roku 1650 zapálil budovu blesk a část Propylají rozmetal. Další škody stavba utrpěla za benátského ostřelování v roce 1687.

tj. Athény Vítězné, je půvabný malý chrám s jónskými sloupy z roku 425 př.n.l. Čtyřúhelníkový prostor, v němž kdysi stála socha bohyně, přechází na východní i západní straně v předsíňky, vždy se čtyřmi sloupy v průčelí (takovým výklenkům se dodnes říká nika). Chrám zdobilo 32 reliéfů, mezi nimi skulptura zobrazující bohini rozvazující si sandál (tč. v muzeu na Akropoli). Přímo naproti východnímu sloupovému průčelí chrámu můžeme ve zdivu Akropole vidět zbytky mykénského opevnění ze třetí čtvrtiny 2. tisíciletí př.n.l.

- Panenský chrám, zasvěcený bohyni Athéně. Hned po průchodu Propylajemi překvapí návštěvníka jeho mohutnost - spatří jej poněkud vpravo, na vyvýšeném místě Akropole. Mezi chrámem a Propylajemi se ve starověku tyčila do výše 9 metrů Feidiova bronzová socha Athény Promachos (Přední bojovnice). Socha byla v ranném středověku odvezena do dnešního Istanbulu a tam podlehla zkáze.
Parthenón byl zbudován v letech 447-438 př.n.l. pod vedením architektů Iktína a Kallikrata na místě staršího chrámu zničeného peršany v roce 480 př.n.l. Půdorys má rozměry 70x31 metrů, v obou chrámových průčelích je po osmi a po obou stanách po 17 sloupech dórského stylu. Vnitřní část, dnes značně poškozená a bez střechy, se skládala ze dvou prostorů oddělených zdí a každý z nich měl vlastní předsíň se sloupovým průčelím o 6 sloupech. Ve větší z obou svatyní byla umístěna 12 metrů vysoká socha bohyně Athény, rovněž zhotovená Feidiem a taktéž dnes nezvěstná. Menší z vnitřních síní byla chrámovou pokladnicí. Feidiás byl i autorem plastické výzdoby celé stavby. V nadsloupové části zdobila Parthenón zvenčí série 92 reliéfních desek (tzv. metop) s nejrůznějšími mytologickými náměty. Na východním štítě bylo zobrazeno zrození Athény z Diovy hlavy, na západním štítě pak vítězný Athénin spor s Poseidonem o vládu nad Atikou (Poseidon udeřil trojzubcem do skály, až z ní vytryskl pramen; Athéna zarazila do země kopí, z něhož vyrostla oliva). Celou vnější stěnu vnitřní chrámové části obepínal nahoře souvislý jónský reliéfní vlys, zobrazující slavnostní průvod o Panathénajích, jehož účastníci přinášeli jednou za čtyři léta nové roucho (peplos) starobylé dřevěné soše bohyně Athény, která prý kdysi spadla z nebe a byla chována v Erechtheiu.
Ze vší této bohaté sochařské výzdoby se přímo na Parthenónu zachovalo pouze 41 metop a část jónského vlysu; několik jiných fragmentů je vystaveno v muzeu na Akropoli, další jsou v Britském muzeu a pařížském Louvru. I v Parthenónu byl za tureckých dob uložen střelný prach, za benátského obležení v roce 1687 byl chrám zasažen z děla a výbuch mu způsobil nenahraditelné škody. Od roku 1830 je Parthenón postupně restaurován, z ochraných důvodů je dnes přístup dovnitř úplně zakázán.

- chrám zasvěcený Erechtheovi - božstvu, jež bylo spojeno s kultem boha moře Poseidona. Chrám se rozkládá na svahovitém terénu severně od Parthenonu a po stránce architektonické je nesymetricky složitý. V letech 421-406 př.n.l. ho postavil architekt Mnésiklés. Na rozdíl od Propylají a Parthenónu je Erechtheion zbudováno v jónském slohu a navzájem se v něm propojuje několik svatyní. Jeho nejznámější částí je sloupová síň na jižní straně, v níž plní funkci sloupů ženské sochy, tzv karyatidy (dívky v arkadské obce Karyai, oslavující svátek své místní bohině, zavné Artemis Karyátis). Z šesti původních karyatid se zcela zachovaly jen čtyři. Jedna je pouhou kopií sochy, kterou odvezl lord Elgin začátkem 19. století do britského muzea, a hlava poslední kyryatidy musela být doplněna. V současné době jsou všechny karyatidy z důvodů ochrany před znečištěným ovzduším vyměňovány za kopie.

V moderní budově za Parthenónem se nachází expozice nejvýznamnějších památek, jež byly na Akropoli nalezeny. Jsou to především dva typy soch archaického řeckého sochařství, jednak postava nahého mladíka (kúros), zpravidla s vykročenou levou nohou, jednak umělecké ztvárnění oděné mladé dívky (koré) s mírnějším vykročením nohy a pokrčenou jednou rukou. Jde vesměs o díla pocházející z 6.-5. století př.n.l. V ostatních síních muzea se nacházejí fragmenty ze starších chrámů Akropole z doby před perským vpádem, dále doklady plastické výzdoby Parthenónu, pokud nebyly odvezeny do zahraničí, a další významná sochařská díla, hlavně z 5.století př.n.l. - např. skulptura bohyně Athény Níké rozvazující si sandál (viz. chrám bohině Níké), nebo reliéfní deska zamyšlené Athény, opírající se o kopí.

Na jihovýchodním svahu Akropole se nachází antické divadlo Ódeion Héroda Attika. Při sestupu od Propylají lze k němu odbočit. Jde o divadelní stavbu postavenou athénským velmožem Hérodem Attikem kolem poloviny 2. století n.l. a využívanou dodnes, v restaurované podobě, k divadelním a koncertním představením. Na rozdíl od řeckých divadel v nichž hlediště obepínalo kruhové jeviště a zpravidla o něco přesahovalo půlkruh, bylo Hérodovo ódeion typická divadelní stavba římského typu s půlkruhovitým hledištěm pro 5000 diváků i půlkruhovou orchéstrou a s jevištěm vysoko vyvýšeným a uzavřeným vzadu stěnou. Ta navazovala svými oběma postranními křídly na hlediště a tyčila se zhruba do výše jeho horního okraje (v řeckých divadlech byla jevištní konstrukce od hlediště oddělená a jen mírně vyvýšená nad orchéstru).

- historicky nejvýznamnější starověké divadlo v Athénách, dějiště Velkých Dionýsií, na nichž nejslavnější attičtí skladatelé dramat (Aischylos, Sofoklés, Euripidés, Aristofanés) provozovali své divadelní hry. Počátky divadla spadají do 6.století př.n.l. definitivní podobu však nabylo až ve 4.století př.n.l. Kruhovou orchéstru, na níž tančil sbor, obepínalo hlediště, jež o něco málo přesahovalo ideální půlkruh. Před orchéstrou se nacházelo vyvýšené pódium, na němž vystupovali herci. Hlediště pro více než 15 000 sedících diváků se zvedalo na 67 stupních směrem k jižní stěně Akropole. Kamenná sedadla jsou místy překvapivě dobře zachovaná, zejména čestná sedadla v popředí. V divadle se porůznu nacházejí i další doklady někdejší sochařské výzdoby.