V neděli (18.5.) večer jsme se rozloučili s Izraelem a na kypreské lodi Nissos Kypros jsme vypluli vstříc dalekému domovu. Kolem lodi hučelo noční moře a na obzoru se ztrácela tisíci světly osvětlená hora Kermel i s Haifou, která leží na jejím svahu.Naším útočištěm se stala horní paluba. Pod jednoduchým přístřeškem tu bylo několik laviček. Zabrali jsme místo, chvíli jsme ještě sledovali špouchající vlnky, ale čím dál více se moře nořilo do tmy, tím více nás 

přepadávala nuda. Spát se nám moc nechtělo, a tak jsme vyrazili prozkoumat loď. Bohužel záhy jsme narazili na místní, celkem luxusní prodejnu, jejíž tři čtvrtiny sortimentu tvořili lihoviny všeho druhu. To byla osudová chyba. Asi za 4 kyprské libry jsme koupili naší první lahev skotské a začali jsme se na horní palubě zahřívat. A protože jsme nebyli sami, kdo úspěšně nakoupil, bylo nahoře záhy veselo. První láhev vystřídala druhá, a protože Libor nepil, museli jsme vzniklé manku dohánět s Michalem....(matně si ještě vzpomínám, že jsme se skamarádili s nějakýma rusama....)

Ranní rozbřesk nás zastihl již nadohled od Limassolu - blížili jsme se ke Kypru. Jak se ukázalo, "nejdelší" část cesty je ta od okamžiku, kdy na obzoru uvidíme pevninu až do chvíle než doopravdy zakotvíme. V Limassolu jsme zakotvili asi v 8 hodin. Dostali jsme palubní propustky (pasy jsme měli uschovány v lodním trezoru) a vyrazili na krátkou prohlídku tohoto největšího kyperského města. Jak se ale ukázalo, kromě pěkné pláže tu nic přehnaně zajímavého není. Mě osobně pouze překvapilo, že se na ostrově jezdí vlevo jako v Anglii.

Šli jsme hlavní třídou plnou obchůdků a restaurací. Koupili jsme pár pohledů a někdo se šel prostě vykoupat do vln Levantského moře. Zhruba v poledne jsme se opět nalodili a naše Nissos Kypros vyrazila na nejdelší úsek plavby. Celé odpoledne a celé zítřejší dopoledne strávíme brázděním vln Středozemního moře...

Po ranním vylodění v pireu jsme se přesunuli do Athén, kde jsme si prohlédli Akropoli, městskou čtvrť Plaka s přilehlým Národním parkem, náměstí Omonia s budovou parlamentua a také starý olympijský stadion. Odpoledne, po dokončení nákupů, jsme pak vyrazili směrem na poloostrov Pelopponés...

Cestou na jsme si prohlédli Korintský průplav a potom jsme už podél pobřeží Korintského zálivu zamířili do Patrasu, kde náš čekala další, tentokrát pro změnu opět kyperská loď do Itálie. V Patrasu jsme si ještě stačili dát poslední souvlaki a pak už se smráklo a my jsme vyrazili na 22 hodinovou cestu přes Iónské moře...

Záverečné dva dny naší cesty si dovolím spojit, neboť v podstatě celý čtvrtek jsme strávili na lodi cestou přes Iónské moře do Italského přístavu Brindidi. Musím říct, že plavba na posledním úseku byla už hrubě nudná, navíc nám v noci nepřálo počasí - venku foukal prudký vítr (spát jsme dokonce museli v uzavřené společenské místnosti, ačkoliv několik odvážlivců původně zkoušelo palubu). Ráno jsme ještě absolvovali dvě zastávky - v Igoumenitasu a na ostrově Korfu. Zbytek dne jsme strávili sluněním na palubě a zpočátku sledováním albánského pobřeží. Potom se pevnina definitivně ztratila a nám zbyly jen karty a sluníčko... V podvečer jsme dorazili do Itálie. Tady jsme udělali večeři a vydali se na dlouhou cestu napříč celou Itálií. Cestou jsme ještě viděli poslední chrám naší cesty - fotbalový stadion v Bari.

Cesta rychle ubíhala. Italské dálnice, občas procházející tunelem, jsou pohodové, takže náš autobus uháněl ďábelským tempem tak, abchom byli co nejdříve v Brně. Minuli jsme Benátky (tam jsem se definitivně vzbudil) a po několika hodinách jsme zastavili za rakouskými hranicemi v motorestu na snídani. To už se autobus začínal tvářit, jako že se mu do Čech moc nechce, ale zatím jsme úspěšně pokračovali Rakouskem až k Vídni, kde nás však čekala definitivně neplánovaná přestávka. Závadu naštěstí podařilo zažehnat, tak že nás už za hodinku vítala po 23 dnech zase Česká republika....